Za řídítky zaujímám klasicky uvolněnou enduráckou pozici, jednička klapne tiše na místo a vydávám se na cestu. Naprosto okamžitě se cítím jako doma. Rozhodně to ale není tím, že jsem jedno R NineT vlastnil. Všechno tady plyne zcela přirozeně, motorka neuvěřitelně padne do ruky, a pokud po ní nechci něco jiného, je jako beránek – kultivovaná, nezáludná, klidná. Odezvu elektrického plynu by se spousta značek mohla od BMW učit, přechod mezi zavřeným a otevřeným plynem je tady absolutně sametový.
Stačí ale oním plynem otočit důsledně a začnou se dít věci. Ono 109 koní na 223 kilogramů není vůbec málo, zejména když umí motor nabídnout razantní štulec točivého momentu kdykoliv si zamanu. Nezávisle na otáčkách zvládne motor pořádně zabrat a vystřelit enduro ze staré školy vpřed s novodobou grácií. Nutno podotknout, že ve srovnání s předchozí Euro 4 verzí už se při prudkém přidání plynu nekoná taková „exploze“, ale o trochu plynulejší průběh není na škodu a ten kopanec je pořád dost mocný.
S „endurovým“ R NineT se tedy dá celkem letět, má k tomu výkon, ale má k tomu i adekvátně silné brzdy s dobře čitelným zákusem a taky univerzálně naladěný podvozek. Při svižnějším tempu sice narážím na limity přední vidlice, ale je třeba vzít v potaz, že se pořád jedná o enduro, které k tomuhle není primárně určeno.
